Soužití s těmi, kterým se úředně říká Romové, je komplikované. Samozřejmě jsem si vědom toho, že gadžové mají mezi sebou svých problémů více než dost a netroufám si je nikomu postavit za vzor vhodný k následování. Ale ….. přesto mi dovolte, abych zde, na tomto místě, zveřejnil jednu svou zkušenost, která mne utvrzuje v tom, že existuje cesta vzájemného porozumění. Je to cesta dobrovolného vzdělávání Romů, kdy nulově kvalifikovaní jedinci najdou svou parketu, aby se na ně opravdu pracující společnost nedívala přes prsty.

Chci vám předložit očividný důkaz. Jako soukromá osoba, mající doklad z okresního soudu, že nejsem rasista, poté co hrstka pseudohumanistů mne obvinila ze všeho možného, jsem se aktivně organizačně zapojil do téměř půlročního kursu šití pro romské ženy v MH+H. Pořádala ho společnost METER Silesia a výsledkem bylo, ve spolupráci se Střední školou oděvní, nejen ušití několika romských krojů, které se povezou v září, pod záštitou EU, do Řecka, ale pocit dobře vykonané práce. Věřte, že na vlastní oko vidět dokonale zvládnutý šicí stroj osobou, která o něj nikdy předtím nezavadila, je více než slibné. Kéž by si to uvědomili ti, o kterých je řeč.