Můžete nám popsat svou každodenní práci jako asistentky starosty?

Každý den je plný práce. Sekretariát není klidné místo. Kromě neustálého pohybu kolegyň a kolegů, které s vedením potřebují řešit mnoho konkrétních úkolů, jsou tam plánované schůzky, zvonící telefony, návštěvy, ať už objednané předem, či příchozí jen tak. Denně plánuji schůze a jednání, koordinuji je s radními, jinými úřady, institucemi či magistrátem. Vyřizuji požadavky občanů, eviduji stížnosti a petice, které deleguji dále. Zpracovávám materiály do rady obvodu i rady města. Pro mě je to takový příjemný cvrkot a rozhodně není nuda.

Jaké jsou vaše hlavní úkoly a zodpovědnosti?

Kromě běžné administrativy, jako je příchozí a odchozí pošta vedení, je „gró“ mé práce ulehčovat práci panu starostovi a místostarostům. Lidé zvenčí často nemají představu, ale těch podnětů, které denně přicházejí, je obrovské množství a je potřeba se se všemi vypořádat, někam je pracovně posunout, aby nic nezůstalo nevyřešeno. Poslední čtyři roky jsem také pověřená vedením týmu lidí, kteří realizují kulturní a společenské akce obvodu, obhospodařují službu Senior Expres, pod naši agendu spadá například taky správa Kanceláře prvního kontaktu v přízemí radnice, vydávání tiskovin, ale i vyplácení dotací neziskovým a sportovním organizacím, vedení kroniky obvodu, prevence bezpečnosti a další činnosti.

Jak se staráte o komunikaci mezi starostou a veřejností?

V rámci plánovaných jednání a schůzí nemůže pan starosta vyřizovat dotazy a podněty občanů, takže tuto komunikaci vyplňuji já. Občané se mohou spolehnout, že v rámci našich porad se pan starosta dozví o každém podnětu, který pro něj sekretariát obdrží.

O jaké požadavky se jedná nejčastěji, se kterými se Vás lidé obracejí?

Nejsou to jen požadavky, ale taky různé připomínky, prosby a vzkazy, které prostřednictvím sekretariátu lidé na vedení přenášejí. Jedná se vlastně o všechna témata, která Vás můžou napadnout. Lidé volají, když jsou s něčím nespokojeni, aby byla zjednána náprava, ať už jde například o úklid veřejných prostor, sekání trávy, nebo odklízení sněhu v zimním období. Obracejí se na nás kvůli bytům, když nevědí, jak požádat o jeho přidělení, či výměnu, nebo když v nájemním bytu mají nějaký problém. Nejen technický, ale třeba i se sousedy. Jedná se o připomínky k tomu, co se v obvodu děje, co by šlo udělat lépe, případně řeší jinou často i osobní záležitost, se kterou myslí, že by jim starosta mohl pomoci. Samozřejmě všechny podobné podněty obratem předávám kompetentním pracovníkům úřadu, kteří znají nejlépe konkrétní agendu, ale když žadatelé chtějí mluvit přímo se starostou, nebo řešit vybranou věc s jiným členem vedení, snažíme se jim vyhovět a najít vhodný termín ke schůzce.

Vaše agenda a pracovní náplň má velký záběr, jak se Vám daří udržet se v obraze o aktuálním dění na radnici, v jednotlivých odborech úřadu a v obvodu?

Sekretariát vedení je místo, kde informace proudí nepřetržitě. Říkám to s nadsázkou, ale je to vlastně takový střed radnice, kam každý může přijít a sdělit téměř cokoli, protože dveře k nám nejsou zamčené. Abychom dokázali reagovat na vše potřebné, máme samozřejmě pravidelné porady, na kterých se seznamujeme se všemi informacemi a novinkami napříč úřadem. Komunikujeme nejen s občany, ale také s pracovníky radnice, vedoucími odborů, zastupiteli, kolegy z jiných úřadů a hosty, kteří k nám zavítají. Aktuální události zvenčí pak sleduji na všech dostupných platformách, nejčastěji na sociálních sítích, oficiálních webových stránkách, ale i v médiích.

Máte nějaký specifický postup, jak efektivně zvládat velký počet volání a úkolů během náročného dne?

Jsem nadšenec nových technologií a vše, co jde, řeším elektronicky. Ovšem kromě vlastních poznámek. Efektivně zvládat více věcí najednou pro mě znamená dobře si poznamenat si všechny úkoly. Obzvláště ty, které se musí udělat hned. Pak je řadím podle priorit a zadaní pana starosty. Zatím se mi nic jiného, než ručně psané poznámky, neosvědčilo.

Co je pro vás největší výzvou v této práci?

Zvládnout vše lépe než včera, s úsměvem a klidem.

A daří se to?

Každý den není jako obláček, někdy se stane, že se plánování komplikuje a ne všechno jde hned. Máme ale na radnici fungující tým kolegů a tak když se v určitých momentech práce nakupí, dokážeme si vzájemně pomoci. A taky ctím heslo pana starosty, že den má dvacet čtyři hodin a pak ještě noc (říká s úsměvem).

To skoro vypadá, že jste trochu workoholik. Není to tak?

Možná ano, odpočívat moc neumím. Vychází to ale také z toho, že pan starosta pracuje skutečně celý den, e-maily a zprávy od něj mi chodí běžně i v noci a pracovní věci řeší i o víkendech. Už se docela dobře známe a tak mě to nepřekvapí. A protože mi podobné tempo vyhovuje, musím říct, že se nám spolupracuje velmi dobře. Asi díky tomu to může na někoho působit, že jsme stále v pracovním nasazení, ale ono to vlastně tak opravdu je. Sdílíme spolu elektronický kalendář, který výborně funguje, takže v každé chvíli vím, jaký má kdy program a jak se v průběhu času mění, podle toho můžu plánovat. 

Máte vůbec prostor na osobní život a relaxaci?

To víte, že ano. Pochopitelně se snažím, aby mezi prací a osobním životem byla rovnováha. Poslední měsíce sice byly náročné, ale mám výhodu, že kromě toho, že je manžel chápající, tak i on je poměrně hodně pracovně vytížený. Snažím se dělat si čas na všechny členy rodiny, i ty čtyřnohé. A tak když jsme spolu, jsme samozřejmě jenom pro sebe. I když práci milujete, a já tu svou mám opravdu ráda, rodina a přátelé jsou nejvíc. Relax je pro mě jít si zaběhat, zacvičit. Když se cítím být unavená fyzicky, čtu si. Oblíbené mám skandinávské kriminální příběhy, ale není to podmínka. Čtu takřka vše.

Ve své práci na radnici jste zažila už tři starosty. Byl v práci pro ně nějaký rozdíl?

Ano, dělala jsem asistentku paní starostce Janáčkové a kromě současného starosty jsem pracovala také pro pana starostu Vávru, který na pár měsíců Patrika Hujduse ve funkci vystřídal. V práci pro ně byl samozřejmě velký rozdíl, protože každá z těchto osobností má svůj styl projevu, charakter, schopnosti, jiný styl práce, jiný styl komunikace s lidmi a jiné představy o tom, jak vést radnici a obvod.

Máte nějakou filozofii nebo motto, kterými se v životě řídíte?

Nečiň druhému to, co sám nemáš rád.

Po volbách v loňském roce jste se stala zastupitelkou našeho městského obvodu a díky počtu získaných hlasů jste se mohla stát i místostarostkou. Proč se tak nestalo?

Nekandidovala jsem proto, abych získala nějakou funkci ve vedení obvodu. Chtěla jsem především podpořit našeho starostu, protože z blízka vidím, kolik za ním a jeho týmem je vykonané práce. A přála jsem si, abychom ve stejném, nebo podobném složení mohli pokračovat dále. Protože změn k lepšímu, které se ještě musí udělat, je celá řada. A přiznám se, že mě ani nenapadlo, myslet na nějakou funkci. Za hlasy voličů, které jsem získala, jsem samozřejmě ráda a vážím si jich. Jako zastupitelka můžu pomoci rychleji řešit podněty občanů, se kterými se na sekretariátu radnice, ale i v ulicích obvodu setkávám. Zůstávám ale dále hlavně asistentkou, protože jak už jsem řekla, ta práce mě baví. A taky myslím, že vedení obvodu po volbách bylo složeno správně. Starosta je velkorysý člověk s otevřeným srdcem a co řekne to platí. Místostarostové s ním táhnou za jeden provaz a vzájemně se doplňují.

Vnímáte nějaké změny, které obvod za poslední roky zaznamenal?

V posledních pěti letech jsem mohla srovnávat, s jakým nasazením a energií představitelé našeho městského obvodu pracují. Vím proto, kolik nelehké práce a krizových situací se zvládlo pod vedením současného starosty. Každodenní pomoc občanům je prioritou a samozřejmostí. Mariánské Hory a Hulváky se postupně rozvíjí a také investičních akcí se uskutečnilo opravdu mnoho, což jako občan opravdu oceňuji. Nezapomínáme ani na kulturní a sportovní akce, které náš obvod doslova probudily k životu. Vnímám ale taky, že někteří lidé si neváží toho, co mají. Občas kolem sebe slyším zbytečný pesimismus, nespokojenost a brblání na všechno. Kritizovat je velmi jednoduché, především v době sociálních sítí, kam každý může napsat cokoli, často i pod anonymním profilem a falešnou identitou. Ale je potřeba se zamyslet nad tím, jestli si ta negativa lidé nevytvářejí kolem sebe sami. Když jsem byla dítě, žilo se úplně jinak. Byli jsme méně nároční a starali se více o sebe, své blízké a své okolí. Dnes se jakoby všechno očekává od radnice, ale ta není všemocná. Budou mezi námi lidé, kteří to nikdy nepochopí a brblat budou stále, i když se třeba mají dobře.

Jaký vztah kromě toho pracovního máte k našemu městskému obvodu? Žijete tady ráda?

Mariánské Hory jsou pro mě srdcovou záležitostí. Bydlím tady sice krátce, na radnici ale pracuji dvanáct let a hlavně můj manžel zde téměř třicet let podniká, takže se v obvodu pohybuji poměrně dlouhou dobu. Je to skvělé místo plné skvělých lidí a stále se mění k lepšímu, takže to tady mám opravdu hodně ráda.

Děkujeme za rozhovor.