Vedla jste městský obvod od roku 1990, tedy 28 let. Je to dlouhá doba, mohla byste své působení na radnici zrekapitulovat?

Po nástupu do funkce, o které jsem, mimochodem, vůbec nic nevěděla a šla jsem do ní prakticky, jak se říká, nepolíbená, jsem se musela vše učit od začátku a za pochodu. Vybudovat úřad – to je zajistit sídlo radnice, sehnat schopné zaměstnance – a zároveň si vytyčit cíle, kam se vlastně náš obvod bude ubírat. Na počátku fungoval spíše jako odkladiště problémů centrálního obvodu, kdy jsme byli součástí ObNV1. Složení obyvatel děsivé, obchody žádné, všude šeď, deprese a zmar. To jsme museli změnit. S kolektivem nejaktivnějších spolupracovníků (v začátku místostarosta Jiří Jezerský a tajemník Miloš Pauček) jsme začali pracovat na proměně z ošklivého káčátka na krásnou labuť. Cesta ale nebyla lehká. Spousta věcí se podařila, mnohé problémy se vyřešily, jiné se objevily. V obvodu získali nebytové prostory podnikatelé, z nichž mnozí vydrželi dodnes. Rekonstruovali jsme školy, školky, ulice, chodníky. Zkrášlovali veřejná prostranství. Opravovali jsme bytové domy. Jedna z nejdůležitějších akcí byla dlouhodobá regenerace sídliště Fifejdy 1, která trvala 13 let a za niž jsme získali významná ocenění. Našla jsem investory, kteří zde vybudovali velké obchodní centrum. Za peníze z prodeje pozemků pro toto obchodní centrum jsme zrealizovali dostavbu domu s pečovatelskou službou na Fifejdách. Zatím poslední velká akce byla v letech 2018-2019 rekonstrukce Mariánského náměstí. Je velmi zdařilé a přihlásili jsme jej do soutěže o stavbu MSK, která bude vyhlášena koncem září. Věřím, že se dobře umístíme.

Neměla jste někdy handicap i jako žena?

Ne, v žádném případě. Spíše jsem to považovala za výhodu. V roce 1992 jsem si na toto téma chtěla povykládat s ostatními kolegyněmi, a tak se zahájila éra setkání starostek České republiky. Vydržela 21 ročníků. Už na prvním srazu (který byl tehdy novináři označován hanlivě, ale spíš v legraci za slet čarodějnic) bylo zřejmé, že ženy starostky mají ke svým funkcím trošku jiný přístup než muži. Jsou pracovité, nemarní čas dlouhými debatami, a hlavně mají velký smysl pro humor. Do programu setkání jsem vždy zařadila odborné semináře, zajímavosti z Ostravy, navštívily jsme kulturní představení i uskutečnily odpočinkové výjezdy do Beskyd. Důležité byly samozřejmě i výměny zkušeností. Starostky na naše setkání vždy rády vzpomínaly. Mimochodem, procentuální zastoupení žen v politice se od roku 1990 zvýšilo z 11 procent na současných skoro 25 procent, což považuji za úspěch.

Vaši kritici o vás tvrdili, že jste rasistka, a o obvodu se často říkalo, že určité menšiny tady dělají problémy a jsou také příčinou složité situace v obvodu. Jak jste to vnímala vy?

Jistě, určité skupiny nepřizpůsobivých obyvatel, z velké většiny Romové, dělali a bohužel dosud dělají velké obtíže. V roce 2015 jsme jako zastupitelstvo nesprávně rozhodli o prodeji kolonie Červeného kříže (24 bytových domů) mladému slovenskému podnikateli, který slíbil domy opravit a vybudovat zde studentské městečko. Tento záměr byl však zřejmě nad jeho síly a místo studentů se sem nastěhovali Romové ze Slovenska. Vysoké nájemné platí náš stát ve formě příspěvků na bydlení do kapsy pana podnikatele. Tento krok mě velmi mrzí, ale tehdy o tomto záměru kladně hlasovali všichni zastupitelé. Kdybych tehdy věděla, že to dopadne takto, nikdy bych ruku nezvedla…, ale po bitvě je každý generál.

Je ještě něco, co byste za svou kariéru starostky udělala jinak?

Kromě výše zmíněného nepodařeného prodeje jsem, dle mého, nic výrazně nepokazila. Při ohlédnutí za mou komunální kariérou mám dobrý pocit, svou stopu v obvodu potkávám na každém kroku. Kdybych svou práci dělala špatně, asi bych nevyhrála všechny komunální volby od roku 1990 do roku 2018, které jsem absolvovala. Mám dobrý pocit z toho, že mě lidé pořád berou a mají mě rádi (i když výjimky se samozřejmě vždy najdou).

Napadlo vás někdy v průběhu toho dlouhého období, že se na to prostě vykašlete?

Práce pro lidi je vždy složitá. Někdy věci skvěle vychází, jindy se nedaří. Přesto mě nikdy nenapadlo, že bych se na ni měla prostě vykašlat. Vždy jsem cítila závazek, hlavně zodpovědnost k občanům našeho obvodu, kteří mě volili, a kteří mi důvěřovali a důvěřují dosud.

Poslední volby jste vyhrála, přesto jste ustoupila do pozadí. Co vlastně teď děláte?

Ano, poslední volby jsem vyhrála, ale z důvodu vytvoření funkční koalice a po zvážení veškerých variant jsem přenechala své místo ve vedení obvodu mému kolegovi, Patriku Hujdusovi, který byl v minulém volebním období místostarostou. Na radnici jsem přesto zůstala, jsem předsedkyní komise pro strategický rozvoj a investice, což je poradní orgán rady městského obvodu. Zaměření komise vychází z mé původní profese, členové jsou i další architekti, stavařka a specialista na dotace. Naše doporučení a stanoviska předkládáme radě městského obvodu. Nemyslím, že bych ustoupila do pozadí. S vedením obvodu jsme v každodenním kontaktu, mnohé věci společně komunikujeme. Většinou se názorově shodneme, jindy si své postoje regulérně vyříkáme. Rozhodně se však nijak nesnažím nabourávat rozhodnutí rady. Dá se říct, že naše koalice je dostatečně soudržná a pevná, abychom volební program společně splnili do konce volebního období.

Jak tedy hodnotíte práci svého nástupce?

Patrika znám už dlouho, přesvědčila jsem se, že to je člověk, který takzvaně umí zarvat. Do starostování se vrhl po hlavě, nikoliv však bezhlavě. De facto jsem roky byla jeho mentorem a „vychovala si ho“ jako svého zástupce. Je pracovitý, nápaditý, důsledný a zodpovědný. Občas na některé věci máme rozdílné názory, ale to je v pořádku, takže se navzájem respektujeme. Výborně například zvládl období koronavirové krize, ukázal se jako skvělý manažer. Možná že za dva roky – v dalším volebním období – budeme spolupracovat blíže.

Co plánujete do budoucna?

V současné době se připravuji na senátní volby, které se budou konat 2. a 3.října 2020. Budu kandidovat za hnutí Nezávislí, jehož jsem místopředsedkyní, ve volebním obvodu 72 – Ostrava-město, který se skládá ze šesti městských obvodů Ostravy, z nichž největší je Poruba, a z přilehlých obcí Hlučínska. Pro mě je to nový okrsek a chci se soustředit na problémy daného území. Zároveň ale nemohu a nechci opustit milované Mariánské Hory a Hulváky, kde budu nadále působit v mé odborné komisi.