Představujeme Petra Šrámka, radního městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky
Jak byste se našim čtenářům představil osobně a profesně?
Do Mariánských Hor jsme se s rodiči přestěhovali z Moravské Ostravy v roce 1982. Celá rodina jsme si to tady oblíbili a bydlíme zde dodnes. Asi mají „Mariánky“ své kouzlo, když se i moje manželka, která v té době žila a pracovala v Praze, rozhodla bydlet a založit rodinu v našem obvodu. Profesně jsem chemik, takže moje pracovní začátky jsou spojeny s firmou BorsodChem, kde jsem pracoval na vodním hospodářství, oddělení ekologie a bezpečnosti, poslední zastávkou byly výzkum a vývoj. V současné době podnikám v realitní činnosti.
Proč jste se rozhodl vstoupit do komunální politiky?
Rozhodnutí padlo poté, kdy mi kandidaturu nabídl současný starosta Patrik Hujdus. A možná to měl se mnou složitější. Já totiž ve všem, co dělám, nebo kde mám působit, přemýšlím hlavně nad svým přínosem. Převážilo to, že mi představil své vize a plány, takže mi případné aktivní zapojení dávalo smysl. Ale jak říkám, nebylo to rozhodnutí „na první dobrou“.
Jak se vám zatím daří skloubit zaměstnání s prací v radě obvodu?
S ohledem na to, že jako realitní zprostředkovatel jsem zvyklý pracovat s časem, nebylo to až tak složité. Je pravda, že někdy jsou pracovní schůzky svolány podle potřeby, ale i s tím se mi daří vypořádat. Bez časové flexibility bych řekl, že je takové působení téměř nemožné.
Rada městského obvodu je vaše první zkušenost s aktivní komunální politikou. Jak nyní, po třech měsících, nazíráte na tuto práci? Liší se realita hodně od původní představy?
Ano, působení v zastupitelstvu a radě je moje první zkušenost s aktivní komunální politikou. Já na to od počátku nazírám tak, že jediné slovo, které to asi nejlépe vystihuje, je zodpovědnost. A velká. Dá se říct, že jsem do toho skočil rovnýma nohama, ale s ohledem na to, že činnosti obvodu jsou dynamické, ani nebyla jiná možnost. Každý začátek je těžký, je dobré říct, že se mi dostalo potřebné podpory od zkušenějších kolegů a zaměstnanců úřadu. Za to všem patří obrovský dík. Takže původní představa se od reality neliší, počítal jsem s tím, že to nebude komfortní záležitost.
S jakou vizí jste do vedení obvodu vstupoval a je něco, na co byste se rád zaměřil?
Vize a plány jsou dané, asi bych se opakoval po dřívějších respondentech. Je to především cíl, aby se všem občanům v odvodu žilo lépe, abychom obvod dále rozvíjeli, modernizovali a chytili trendy moderních správních celků, měli kvalitní a potřebnou infrastrukturu. Je to takový mix, „vypíchnout“ pouze něco by asi nebylo odpovídající.
Jak se vám jeví pracovní spolupráce mezi všemi členy nového zastupitelstva?
Co se týká zastupitelstva, tak po dvou zasedáních je těžké vyvodit nějaký závěr. Zastupitelé, kteří působí v zastupitelstvu delší dobu, zatím kvitují, že se pozvedla politická kultura na zasedáních. A to je do další práce velmi pozitivní a potřebné. V rámci jednání rady jsem v kontaktu se členy daleko častěji. Jako přínosné vnímám zejména to, že jsme se protnuli i generačně, takže máme zastoupeno dravé mládí, profesionalitu, politickou i potřebnou zkušenost. Za mě ta spolupráce funguje na jedničku.
Co vám v obvodu chybí a rád uvidíte na konci volebního období jako výsledek své práce?
Co mi možná chybí, je obecná zodpovědnost některých občanů k místu, kde žijí. Ale to je všeobecná bolest dnešní doby. Je totiž strašně jednoduché něco nafotit, sdílet na sociálních sítích s tím, že mě se to netýká a obvod nic nedělá. Nejde mít oči všude, i akční rádius pověřených zaměstnanců a vedení je omezený. Nechci, aby to vyznělo jako alibismus, ale pokud se na tom každodenním koloběhu nebudeme chtít podílet aspoň kouskem všichni, nebude to cesta k lepším zítřkům. Pokud bych po konci volebního období mimo jiné viděl posun i v této věci, byl bych s takovým výsledkem spokojený. Malé věci ve výsledku dělají velké věci.
Zbývá vám čas na nějaké koníčky? Jak relaxujete?
Zbývá, nebo spíš musí zbýt. Jinak to ani nejde, je třeba si vyčistit hlavu a dobít baterky. Samozřejmě ten čas je omezený, preferuju procházky a výlety s rodinou, sednout s batohem do vlaku je k nezaplacení. Celoživotní koníček je zároveň i hudba, jsem rád, že se můžeme s partou kamarádů sejít ve zkušebně a porušit vyhlášku o hluku.