Vydáváte jenom knihy pro děti?

Ano, od začátku své kariéry jsem se soustředil na knihy, které naše děti naučí všem potřebným znalostem, protože děti budou pořád a jsou naše budoucnost. Když jsem začínal, tak bylo normální, že děti chodily do knihovny, četly knihy a povinná četba nebyla takový strašák, jak je to dnes. Sám to vidím na svých dětech, které se narodily před začátkem počítačové éry v devadesátých letech. Ty mají přečteno takové množství knih, že se i já musím někdy stydět. Ale děti narozené po roce 2000 už je těžké přinutit ke čtení. A to jsem ředitel nakladatelství! Doba jde rychle kupředu a pokrok už nejde zastavit.

Znamená to, že se knihy už nebudou číst?

To víte, že budou. Ale ony si je dnes mohou najít i na jiných médiích. Nesmíme však přestat jim nabízet jejich papírovou podobu, protože to je více vjemů. Knihy voní, mají různé tvary a tištěný obrázek je vždy pro naše vnímání světa kolem nás vždy lepší než monitor.

Víte, dnes rodiče chtějí získat více času pro sebe, a proto je jednodušší jim dát hned v batolecím věku mobil do ruky. Ale pozor, už v pěti letech děti trpí tzv. nomofobií. Všimněte si, že lidé mají mobil stále v ruce, i když jej nepoužívají. A když vyjdou z domova a zapomenou doma mobil, tak se pro něj vrátí, nebo jsou celý den nervózní a ztraceni. 

Jak jste potkal politiku…?

Pro jakéhokoliv politika – a to platí i pro jiné profese – je nejlepší, když projde různými funkcemi, než nastoupí do vyšších pozic v regionální politice. Já jsem byl mnoho let předsedou finančního výboru v našem obvodu, zastupitelem zde i v krajském úřadu, předsedou bezpečnostní komise a v dalších funkcích. To jsem vykonával ve svém volném čase vedle svého podnikání. Po úspěšných posledních volbách, kdy kandidáti NEZ (Nezávislí) získali nejvíce mandátů, jsem se rozhodl věnovat svěřené funkci naplno. Pomoci našemu starostovi realizovat smělé plány a být mu oporou. Protože mám blízko ke kultuře, přijal jsem resort školství a vnitřní správy.

Jaké máte plány v resortu školství?

Tady je hodně práce. Například naše zahrady a budovy jeslí, školek a školy potřebují nejen opravit a rozšířit, ale vykročit novým směrem. Upřímně, kdo zná, kde je školka Matrosovova? Proč se o naší škole říká, že je zde mnoho závadových žáků, a přitom to není pravda? Hned po uvedení do funkce jsem si všechny naše školky a školu prošel, abych zjistil, že máme vynikající učitelky a učitele. Jsou pro svoji práci zapálení, ale jsme trochu pozadu. Například šatny ve škole jsou stejné jako před padesáti lety. Přitom třeba v Nové Bělé mají ve škole moderní šatny již deset let. Je mnoho programů, které musíme využívat pro naše děti. Chci, aby na své dětství v našich zařízeních vzpomínaly jako na období, kdy toho nejvíce poznaly, a ponesou si to v srdci celý život. Jako jsou různé dovednosti, návštěvy divadla, exkurze na zajímavá místa. Víte, že Robert Fulghum napsal: „Vše, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské škole.“ Já bych dodal: „…i v naší škole.“ A ta příští rok oslaví padesát let od svého založení. Už proto ji musíme změnit.

Máte ještě čas na své koníčky?

To víte, že ano. To musím, abych všechno zvládal. Jezdím rád na kole, hraji golf, chodím do fitness a ze všeho nejvíce rád cestuji po světě. Při své profesi jsem poznal mnoho lidí a mám přátele v různých částech světa. A přátelství se musí udržovat pravidelným setkáváním.

Děkuji za rozhovor.