Na čepování piva byl starosta zvyklý, neboť už od roku 1533 měli ostravští měšťané výčepní právo pro svou poddanskou ves Lhotku (dnes Mariánské Hory), a lhotečtí fojtové tak povinně odebírali z měšťanských pivovarů pivo, které pak nalévali poddaným. Ne zrovna lacině.

Skromný Havránkův hostinec, vybudovaný z někdejší usedlosti č. p. 6 (později č. p. 88), byl tvořen přízemní budovou se sedlovou střechou. Sám Havránek hostinec neprovozoval, hostinskou koncesi pronajímal různým osobám, často židovského původu. Roku 1881 se hostince ujala vdova po Janu Havránkovi. Johana Havránková prodávala pivo a víno ve velké nálevně, jež se nacházela vpravo od vstupu do objektu. Podle dobových svědectví se jednalo o čistý a útulný podnik. V roce 1894 majitelka požádala úřady o další hostinská oprávnění, neboť počet návštěvníků narůstal úměrně se zvyšujícím se počtem obyvatel Lhotky. Do hostince již nechodili jen horníci a dělníci, ale také důlní inženýři, kteří vyžadovali nalévání vína a podávání teplých pokrmů, kávy, čaje apod. Povolení k rozšíření živnosti získala Johana Havránková roku 1895, čímž povznesla svůj podnik o třídu výše.

V roce 1901 převzal podnik syn Rudolf Havránek, který ke starému objektu přistavěl roku 1909 prostorný sál s jevištěm, kde se odehrávaly spolková činnost, zábavy i divadelní představení. Víme, že minimálně od roku 1903 se v hostinci scházeli členové Klubu českých velocipedistů Lhotka (později zvaný Klub českých velocipedistů RUCH na Mariánských Horách). Mezi jeho členy se řadil i samotný Rudolf Havránek.

Sláva Havránkova hostince po 1. světové válce pomalu upadala. Již ve 30. letech byl podnik navštěvován výhradně dělníky a návštěvnost byla chabá v důsledku velké hospodářské krize. Po 2. světové válce nastaly nové politické poměry a Havránkův hostinec byl v roce 1950 začleněn do restaurací a kaváren, komunálního podniku města Ostravy. V následujících letech nesl název „V zátočině“ a nakonec zanikl. Dnes po staré budově i mladším objektu se sálem nenalezneme žádnou stopu.

Petr Lexa Přendík