V prvním prosincovém týdnu byl na mariánskohorském hřbitově odhalen památník věnovaný památce Josefa Sudera. Pietní akce se zúčastnili zástupci rodiny pana Sudera, členové zastupitelstva našeho obvodu, autor díla akademický sochař Jakub Gajda a také další hosté.

„Před třemi lety jsem se seznámil s životním příběhem pana Josefa Sudera. Za druhé světové války bojoval proti nacistům a tiskl protifašistické letáky. V našem městském obvodu má stále rodinu, a dokonce je po něm pojmenována ulice. Přišlo nám to málo a napadlo nás, že na jeho památku necháme se souhlasem rodiny vyrobit umělecké dílo, památník, který nám a generacím po nás bude připomínat zrůdnosti fašismu a odhodlání lidí, kteří proti němu bojovali,“ uvedl starosta Patrik Hujdus. 

Místo usazení památníku vybráno ve spolupráci s děkankou Fakulty stavební VŠB-TUO Martinou Peřinkovou a akademickým sochařem Jakubem Gajdou, který se ujal návrhu i ztvárnění celého díla.

Josef Suder, 3. 3.1915 – 7. 8. 1943

Josef Suder se narodil v Mariánských Horách 3. března 1915, jako první syn, nejstarší syn. Poslední adresou, kde s rodinou, maminkou Bronislavou a čtyřmi sourozenci, Růženou (r. 1917), Antonií (r. 1920), Františkem (r. 1921) a Ludmilou (r. 1923) žil, byla Vossova 6, dnes Bendlova.

Byl svobodný, povoláním klempíř a instalatér.

Jelikož rodina přišla o otce, stal se živitelem rodiny.

Za šíření protiněmeckých postojů, činnost v ilegální KSČ a rozšiřování letáků, čímž se zapojoval do protinacistického odboje, příslušníci Gestapa přijeli k Suderovým domů, kde Josef v danou dobu nebyl a nechali mu vzkaz. Buď vezmou celou rodinu nebo Josefa. Josef se přihlásil sám.

Dne 5. prosince 1941 byl zatčen pro ilegální činnost ostravským Gestapem a vězněn deset měsíců v Ostravě. Odsud byl odvezen do Vratislavy a po krátké době převezen do Berlína. V Berlíně byl odsouzen k trestu smrti a 7. srpna 1943 popraven.

Díky uchovaným dopisům víme, že pan Josef přes všechny útrapy, věznění, nelehké podmínky, myslel především na rodinu, její bezpečí, blahobyt. Ve všech dopisech se snaží rodinu držet při sobě, ubezpečuje, že bude vše v pořádku a žádá, ať sourozenci šetří maminku.

Žádá velice málo, zubní pastu, starší mýdlo, teplé, lyžařské ponožky, protože má v cele kamennou podlahu, cibuli, česnek, nějaký tuk. Až neuvěřitelně málo. Nejdůležitější jsou pro něj dopisy z domova, fotografie blízkých. Jen málokdy nějakou korunu, aby mohl psát domů, za co se omlouvá a trápí ho to.

Po celou dobu je pozitivní, snaží se rodině popisovat, že je vše lepší a lepší. Neztrácí dobrou náladu, neobtěžuje stížnostmi na bezpochyby nelidské podmínky. Čas mu utíká, protože pracuje.

Dne 6. srpna 1943 píše poslední dopis. Dopis plný lásky, odvahy, smíření a klidu.

V roce 1951 je jedna z ulic Mariánských Hor pojmenována po Josefu Suderovi.

Dopisy zapůjčila sestra paní Ludmila Wontorová, dodnes žije v Mariánských Horách.