Matěji, jaké jsou vaše vzpomínky na Mariánské hory?
Přes dvacet let jsem žil na Výstavní ulici a za domem měl raketu. Tam jsme si hráli na vojáky, bobovali a časem, když se tam objevilo i fotbalové hřiště, jsem tam sehrál pár zápasů. Mariánskými Horami jsem pak po svých osmnáctinách hlavně proběhával a naběhal tady stovky kilometrů. 
A to mám nejspíš po tátovi. Už ten tady měl svoji desetikilometrovou trasu. Byl to tak domov, kde jsem vyrostl a kde stále bydlí můj otec. Člověk si samozřejmě vždy pamatuje ty lepší vzpomínky.

Jezdíte sem stále? |
Ano, pořád zde bydlí můj otec. Takže se s přibývajícími léty (těmi mými, můj otec nestárne :-) ) se snažím jezdit častěji a častěji. Jsem tady téměř každý měsíc. Navíc jsem s Ostravou spjatý jaksi duševně. Podle mě by měl být člověk hrdý na to, odkud pochází. Ostrava má něco do sebe. Je to tvrdé město, plné tvrdých lidí. Tvrdých ale snad veskrze dobrých. Donedávna jsme tady navíc měli i nahrávací studio s hudebním projektem Trick or Threat, se kterým jsme dost často hrávali v ostravském Fabricu. Takže návrat vždy znamenal i práci. A samozřejmě sem jezdím i kvůli školení komunikace a rétoriky. Je zde spousta lidí s výbornými nápady a musím říct, že se zvláště má generace evidentně nenechala semlít tím negativním, co se o nás říkalo ve zbytku republiky. Naopak z negativ jsme udělali pozitiva.

O jakých pozitivech mluvíte?
Stačí se podívat kolem sebe, projít se. Je poznat, kdo svůj byznys myslí dobře a obětuje mu hodně. Stejně tak je poznat, který městský obvod pracuje pro lidi a snaží se ho rozvíjet komplexně. Rozvoj desítek kaváren, bister, restaurací, obchůdků po celé Ostravě je markantní. Z velkého negativa DOV se schopným lidem povedlo udělat absolutní raritu. Nejen v Česku, ale v celém světě. A do té se sjíždí miliony lidí ročně. V tom vidím tu sílu. Nesesypat se, když o nás někdo mluví špatně. Naopak, využít toho a udělat z toho plus. Nejen pro sebe, ale hlavně pro ostatní.


Jaká byla vlastně cesta od kluka z Výstavní na obrazovku jednoho z nejsledovanějších televizních pořadů?
Připadá mi extrémně dlouhá, ale je to nejspíš dáno tím, kolik jsem toho ve svém krátkém životě stihl. Studoval jsem hotelovku v Šilheřovicích, hned po maturitě jsem prodával telefony, kde jsem si jednoho dne řekl, že chci být moderátorem. Ta cesta ale nebyla jednoduchá. Začal jsem moderovat v rádiu Kiss Morava, kde jsem strávil krásné čtyři roky. Poté jsem se přesunul tvořit marketingové rádio do Vídně a poslední dva roky pak strávil na Primě. Nejdřív jako reportér a od konce září jako jeden z moderátorů hlavní zpravodajské relace vedle mé moderátorské Gabriely Laškové a samozřejmě kolegů Evy Perkausové, Kláry Doležalové, Karla Voříška a Romana Šebrleho.
Sen se stal skutečností. Tak se snažím ostatně přistupovat ke všemu a myslím že může každý. Mít sen, přeměnit ho v cíl, dát mu jasná pravidla, data a následně každý den pro to dělat něco víc. A nepřestat, dokud to nevyjde. Na druhou stranu, jsou lidé, bez kterých bych to nikdy nezvládl. Velkou oporou mi byl můj otec. Vše jsem si vždy vyjednal sám, on byl ale ten, který za mnou stál a poradil mi, jak bych mohl říct to či ono. A za to mu budu neuvěřitelně vděčný do konce života.

Co zákulisí zpráv? Jak vlastně probíhá Váš běžný pracovní den?
To záleží na okolnostech. Klasicky máme moderátorskou poradu s ředitelkou zpravodajství v brzkých odpoledních hodinách, kde probereme témata, které reportéři zpracovávají do zpráv. Následně od nějaké třetí hodiny až do začátku zpráv čteme to, co reportéři připravili. Zprávy si upravujeme takzvaně do pusy, nahráváme upoutávky atp. Těch věcí je spousta.
Navíc, vždy jsem se snažil práci dělat co nejlépe a pořádně. Moderátor by neměl být jen mluvící hlava, která přečte předpřipravený text. O tématu musí vždy vědět, měl by ho znát do hloubky. To samozřejmě znamená neustálý zájem o aktuální informace z domácí i zahraniční scény. Hodiny a hodiny čtení zpráv i knih. Je nutné mít široký přehled.
A pak samozřejmě začíná ten největší adrenalin. 18:55 rozsvítí se červená a vy jedete. Každý den se navíc může něco pokazit, něco změní, člověk pak musí improvizovat a divák by neměl nic poznat. Někdy je to zábava, to vám povím. Někdy naopak obrovské nervy. Důležité pro mě ale je, abychom Vám předali informace srozumitelně a pravdivě. Je pak pro mě velkým zadostiučiněním, když si nás pustíte a rádi tam uvidíte právě naši moderátorskou dvojku.


Je o vás známo, že se věnujete i jiným aktivitám jakým?
Je pravdou že dělám od rána do večera. Kromě hlavní činnosti, tedy moderování na Primě se věnuji i školení komunikace a rétoriky – pomáhám lidem s projevem, prezentací, strachem z veřejného vystupování a dle reakcí snad i dost úspěšně. Jsem součástí hudebního projektu Trick or Threat. Máme za sebou několik písniček, které jste mohli slyšet na předních příčkách rádií. A moc rádi jsme vystoupili na minulém ročníku B4L před obrovským publikem.
Kromě toho jsem s kamarádem založil nadační fond Společný cíl, jehož cílem je propojit ty, kteří to potřebují s těmi, kteří pomoci chtějí. Máme za sebou tak několik projektů, které udělaly velkou radost hlavně dětem, které tolik štěstí jako my neměly. A konečně moc rád běhám. I když času je čím dál méně. Pryč jsou ty časy, kdy jsem uběhl Vídeňský maraton. Pro tento rok mám ale nový cíl. Opět si chci zaběhnout půl maraton a když budu v Ostravě, určitě mě uvidíte běžet někde kolem.


A jak to vše zvládáte?
Někteří by řekli že jsem workoholik. Já si ale jen v životě hledám věci, které dělám rád, které miluji a vždy jim propadnu. Práce pro mě tak vlastně není práce. Na druhou stranu, někdy to koliduje s odpočinkem. Protože logicky vyznávám hlavně ten aktivní. V posledním půlroce se tak učím odpočívat. Sednu si na gauč a jen koukám. Napadá mě tisíc nápadů a já si jen říkám že ty si tentokrát zapsat nemusím. Protože mi klidně můžou utéct. A teprve pak se dostávám do stavu nicnedělání :))

Co Vaše budoucnost? Co máte v plánu?
Nepochybně se rozvíjet v mluvě a moderování. Sice jsem si splnil svůj největší sen, je to ale pro mě o to větší závazek. Být dobrý, lepší, nejlepší. Stejně tak pokračuji a rozvíjím kurzy komunikace, uběhnu půlmaraton, s hudebním projektem vydáme novou hudbu a plánujeme ve velkém pomoci co největšímu počtu lidí, kteří to potřebují s naším nadačním fondem. Budeme rádi, když se přidáte.

Je něco, co Mariánským horám přejete?
Mít na radnici ty nejlepší. Lidi, kteří v obvodě žijí, mají tento obvod rádi a udělají spoustu dobrých, a hlavně praktických věcí pro zdejší kvalitní život. Takové, kteří více naslouchají lidem, než mluví. A to, co od lidí pochytí, pak přetvoří v realitu.