,,Na žádné mapě byste nenašli Šimákovec. Ne že by nebyl, ale byl a nejen byl v minulosti, ale ještě dnes mnohde byste uslyšeli: ‚Kaj iděš?‘ – na tuhle otázku odpověď: ‚Do Šimakovca!‘

Hledejte, hledejte, nenajdete. (…) Šimakovec, to su Hulvaky, něskaj už patřa do Ostravy, nale v davnych časach byly daleko od města. Dy jich začali menovať Šimakovcem, tuž tehdy tame bylo enem paru chalup a kolem dokola lesy a bažiny a rybníky. Jake lesy! Jak se idě s kopca dolu, šak tež poblizku většiho kopca něni, tajak je ten hulvacky, tuž tame kušček povyše nad vodarňu, tej v ten čas ešče něbylo, tam byla studanka a velucanske stromisko a na tym stromě obrazek Paněnky Marie – v tych mistach čihal na lidi, dy šli chlopi od vyplaty abo roby z města – ten Šimak. A kdo to byl, to vam nětřa vykladať, bo teho ešče něskaj poněkeři starši ludě dobře pamatuju a ti mladši něraz o nim slyšeli vykladať. Jednym slovem – byl to taki raubiř, co zabija člověka za paru krejcaru a něbyl to žaden hrdina. A že se v tym hulvackym lese schovaval, tuž pomenovali lude Hulvaky Šimakovcem. V ten čas se všeci bali, tuž kdoby se něbal takého raubiřa?“

Kdo byl A. Šimák?

Antonín Šimák se narodil 19. dubna 1861 v Odrách. Rodiče mu brzy zemřeli a mladý Šimák přinejmenším od svých patnácti let kradl a ve dvaceti letech byl odsouzen k šestiletému těžkému žaláři na Mírově. Z něj byl propuštěn v květnu 1887. Při odchodu z věznice bylo Šimákovi vyplaceno 25 zlatých, za něž si v Opavě opatřil dva revolvery ráže 12 mm. Zabil jimi v následujících dnech celkem pět lidí. 

Již večer 13. května 1887 třikrát postřelil v pokoji slezskoostravské fary zdejšího faráře Jana Bittu, o němž se vědělo, že aktuálně disponuje značným množstvím peněz. Kněz měl štěstí – silný kabát a vesta ho ochránily před smrtí. Farská kuchařka viděla lupiče už jen na útěku. Popisy různých svědků zněly: asi 30letý muž, celý v černém, bosý (boty měl v ruce, aby nezanechal stopy). 

Následujícího dne, tedy 14. května 1887, byla mezi Novou Vsí a Zábřehem nalezena mrtvola Josefa Karnovského, který zemřel po zasažení střelnou ránou ráže 12 mm. Byl zastřelen z bezprostřední blízkosti ve spánku a poté okraden. 

Vražda v Hulvákách

Ještě večer z 14. na 15. května došlo k dalšímu incidentu. Zde můžeme citovat z dobové zprávy: ,,Ještě v týž den, kdy zavražděn byl Karnovský, šli zednický polír T. Směja a zedník R. Konečný z Vítkovic do Nové Vsi. Asi 400 kroků za hulváckým lesem uslyšeli dva výstřely rychle za sebou vypálené a hned na to volání o pomoc. Chtějíce zvěděti, co se děje, na okamžik se zastavili. V krátce následovaly ještě další čtyry rány ve vzdálenosti tak blízké, že i zablesknutí ohně viděli. Vrátili se tudíž nazpět do lesa a přišli na silnici k místu, které nejvýše patnáct kroků vzdáleno býti mohlo od místa, kde vystřeleno bylo. Nepozorovali však nic podezřelého. Také strážmistr Adolf Ides, jenž tudy právě kráčel a jemuž vše sdělili, co pozorovali, nemohl – ač i on výstřely slyšel – nic podezřelého následkem temnoty vypátrati. Až teprve druhého dne, v neděli 15. května nalezeny byly v úvoze na pravé straně císařské silnice (pozn. – dnes ulice 28. října) tři mrtvoly. V mrtvolách těchto poznán byl Josef Magera z Polanky a jeho žena Terezie Magerová, která nalézala se ve stavu požehnaném, a konečně mrtvola třetí v osobě dělníka Ferdinanda Buroně ze Vřesína, který byl otcem osmi nezletilých dítek, kterým ruka zločiná uzmula jedinou jich podporu. Soudní komisí zjištěno bylo, že osoby tyto zastřeleny byly ve vzdálenosti dosti blízké, načež zavlekl je vrah ze silnice do úvozu, oloupiv je dříve o peníze, které u sebe měli a které as 25 zl. obnášeti mohly. Jeví se zde i ta okolnosť, že Šimák zvolil ku svému vražednému přepadnutí právě den výplaty, kdy dělníci svou mzdu dostávají a tudiž Šimák s jistotou věděl, že peněz u sebe míti musí.“

Zatímco 130 vojáků pěšího pluku prohlíželo les v Hulvákách a přilehlé okolí, došlo v Odrách k další vraždě a krádeži peněz. I za tímto činem stál Antonín Šimák. Policie jej dopadla až 27. června 1887, načež byl vrah odsouzen k trestu smrti. Šimák se ke svým zločinům nikdy nepřiznal. Popravu, které ráno 1. října 1887 přihlíželo na 200 diváků, přijel do Nového Jičína vykonat vídeňský císařský kat Rudolf Seyfried. Mozek několikanásobného vraha byl vyňat z jeho lebky a byl odeslán do Vídně k vědeckému prozkoumání. Na co asi vědci přišli?

Hulváky se v době svého založení ,,díky“ vraždám a následnému vyšetřování staly slavné po celé Moravě. Proto se jim zpočátku říkalo Šimákovec. Ještě v meziválečném období ostravští obyvatelé říkali o někom hanlivě: ,,To je taki Šimak! Z teho vašeho synka bude jakišik Šimak!“

Petr Lexa Přendík